Na české scéně je několik výjimečných umělců a Honza Jareš se krok po kroku dostává mezi ně. Nejprve začínal jako „cocktail pianista“, ale dnes si troufne i na větší koncert. Je to talentovaný zpěvák a klavírista, je nevidomý, avšak svůj handicap bravurně kompenzuje svým talentem, schopností komunikovat s publikem a svým životním entuziasmem. Honza lidem radí: „Je důležité najít si něco, co člověka baví, co mu jde a má na to talent. Pro mě je snem to, že se živím hudbou.“

Když jste začal pomýšlet na hudební kariéru, napadlo vás někdy, že by vás mohl váš handicap nějak omezovat?

Nemyslím, že by mě handicap omezoval v hudbě, možná jsem se naopak na hudbu více soustředil. Od mala mě klavír a jeho zvuk velmi lákal a přitahoval. Už první lekce klavíru mě velmi bavily a to stejné platí i o zpěvu. V praktické rovině mé profese mě handicap bezesporu omezuje. Při cestách na hudební vystoupení a koncerty potřebuji asistenci, to samé platí o úpravě a kontrole zevnějšku. V restauracích a hotelech, kde také hraji, mi pomáhá personál.

Pražskou konzervatoří prošly tisíce studentů, vy jste však byl historicky první nevidomý absolvent. Šel jste to jen zkusit, nebo jste tomu pevně věřil?

Přijímací zkoušky na konzervatoř jsem šel zkusit a zároveň jsem vždycky věřil, že se hudba stane mojí profesí. Zkoušky jsem dobře složil, ale k řádnému studiu jsem jako nevidomý nebyl přijat. Jednoduše proto, že nikdo z profesorů neznal noty v Braillu a já jsem těžko mohl číst ty v černotisku. Škola mi ale nabídla možnost studovat jednotlivé předměty s komisionální zkouškou na závěr. Takto jsem vystudoval první dva ročníky konzervatoře.

Celý rozhovor pro hudební server ibestof.cz si můžete přečíst zde.